Cesta vlakem

Cestování vlakem nepatří zrovna k přepravě, bez které bych se neobešla. Ale někdy nic jiného nezbývá a pak je třeba vydat se dobrodružství vstříc. Partner s kamarádem odjeli v polovině týdne na chatu opravovat střechu a jelikož bylo auto vyplněné materiálem a nářadím do posledního místa, byla jsem odkázaná zůstat doma. Moc jsem z toho nadšená nebyla, protože ráda přiložím ruku k dílu a často se mě honilo hlavou, jestli nepotřebují s něčím pomoci. Byla jsem několikrát ubezpečena, že nikoliv, že mají všeho dostatek a zatím vše jde podle plánu. A pokud nenastane nečekaný problém, přijedou v neděli domů. Né, že bych se zrovna nudila, ale už mě to samotnou doma nebavilo a rozhodla jsem se, že pokud bude v sobotu hezké počasí vyrazím za nimi na chatu vlakem a překvapím je. Následně jsem si uvědomila, že to tak snadné nebude, protože nádraží je od chaty ještě pár kilometrů a budu muset partnerovi zavolat, aby mě vyzvedl na nádraží. Měla jsem totiž v plánu přivézt ještě nějaké dobroty a pití, aby se jim lépe pracovalo. „No co, zavolám, až budu na cestě a to už mě nebude moci zastavit,“ pomyslela jsem si. Onoho sobotního rána se se mnou probudilo i sluníčko a vypadalo to, že bude pěkné počasí. „Tak to je paráda, jedu,“ rozhodla jsem se. Osprchovala se, vyholila kundu, namalovala, pobalila již večer předchystané věci a vydala se na cestu. Naštěstí tímto směrem nejezdí moc lidí a již bylo po ranní špičce, takže jsem našla prázdné kupé, kde jsem se pohodlně usadila. Měla jsem spoustu času, protože tenhle osobák zastavoval v každé vesnici a někdy i kolemjdoucím na zamávání. Asi po deseti minutách jízdy jsem napsala partnerovi zprávu, že vyrážím za ním a že bych byla ráda, kdyby mě vyzvedl za hodinku a půl na nádru. Odpověděl mě, že jsem se zbláznila, a že jsem mu to měla napsat dřív, protože včera večer vše dokočili a chtěli jet dnes domů. Mezitím, co jsme se domlouvali, rozhrnuly se dveře kupéčka a vstoupili dva mladíci. Kývla jsem jim na pozdrav a dál se domlouvala s partnerem na mém vyzvednutí. Po očku jsem zpozorovala, že vytáhli z batohu dvě plechovky piva, pohodlně se uvelebili na sedadlech a začali si povídat. Moc jsem je neposlouchala, protože jsem měla zatím plnou hlavu starostí, které jsem způsobila svým zbrklým rozhodnutím. Ale nakonec se vše dohodlo s tím, že ho zaveze rychle domů, vrátí se zpět a přijede pro mě na nádraží. Bylo to sice trochu krkolomné řešení, ale v tu chvíli snad jediné možné. Do cíle mě zbývalo ještě přes hodinu cesty a tak jsem bezmyšlenkovitě koukala z okna a bavila se posloucháním těch dvou spolucestujících, kteří právě načínali druhou plechovku s pivem. Když jsem uslyšela to krásné cvaknutí plechovky a zasyšení, nedalo mě to a letmo se po nich ohlédla. V tom jeden zalovil v batohu a vytáhl další pivo. „Dáte si s náma?“ zeptal se a podával mi plechovku. „Ráda, moc děkuji. Bohužel, já si na cestu nic nekoupila,“ odpověděla jsem překvapeně. „No jasně. Aspoň nám to drncání líp uteče,“ řekl, otevřel plechovku a podal mi ji. „Tak ať dobře dojedeme! A mohli bychom si tykat, ne?“ navrhla jsem a na to jsme si připili. „No jasné, né. My dáme Tobě, Ty dáš nám,“ prohodil rozpačitě a jeho zrak hypnotizoval moje bradavky, které se draly přes tričko po loku studeného piva a závanu vánku kolem okna. „Á, jé. Tak ten má dost,“ pomyslela jsem si. „Máš roztomilý prsa,“ řekl. „Díky,“ zareagovala jsem na nečekanou lichotku a raději se stočila k oknu pozorovat ubíhající krajinu. „Sorry jako, ale nemoh sem si nevšimnout,“ dodal. „Mě to nevadí,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Hoši otevřeli další pivo a vedli mezi sebou frivolní debatu o ženských a jejich kozách. Sem tam se na mě podívali, jako by mě chtěli vtáhnout do jejich rozhovoru. Po další plechovce piva, kterou jsem „nesměla“ odmítnout, mě už dění za oknem přestalo zajímat a hlavou mě probleskovala myšlenka, že by bylo rajcovní je trošičku provokovat, když jsou hoši tak bujní. Sama jsem z toho jejich jadrného popisování svých zážitků z kozama a sprostých řečí už byla rozhozená. Natočila jsem se k nim, udělala si větší pohodlí a mírně poodhalila svoji štěrbinku, očekávajíc jejich reakci. Netrvalo dlouho než to jeden z nich zpozoroval a vyprskl pivo přes uličku až na mě. Lekla jsem se a spontanně uskočila bokem, aniž bych si uvědomila, že jsem tak nechtěně hochům poskytla pohled přímo na svoji čerstvě vyholenou piču bez kalhotek, která se nedala v kontrastu s černou minisukní přehlédnout. A aby to nebylo málo, tak se mě tím úskokem rozevřely pysky a mezi nimi mi prokápla milostná šťáva přímo na sedadlo. „Sorry, zaskočilo mě pivo,“ omluvil se prskající protějšek, vytáhl kapesník a jal se utírat. „Nic, v pohodě, to neřeš,“ odpověděla jsem a napjatě čekala poznámky na moje faux pas. Sedla jsem si zpět na původní místo a nenápadně se snažila rukou setřít kapičku na sedadle. Asi jsem si počínala dost neobratně, jelikož jeden z hochů se náhle sebral a vylítl z kupé jako střela. „Asi je mu blbě. Toho si nevšímej, moc nevydrží“ řekl prskálek a pokračoval: „Ty jsi ale odvážná, takhle naostro a do vlaku. Sorry, ale nestačil jsem odvrátit oči. To budu mít dneska asi divoký spaní,“ dodal a pousmál se. „Ale nepovídej. To Tě dostala taková blbost?“ zeptala jsem se s údivem. „Ty vole, ani nemluv! A kdybychom nebyli ve vlaku, asi bych Tě vojel,“ odpověděl bez okolků. Mrkla jsem po hodinkách, a když jsem zjistila, že budu vystupovat zhruba za čtyřicet minut, navrhla jsem mu, jestli si nechce sednout vedle mě, aby mě příště zase nepoprskal. Ani jsem to pomalu nestačila doříct a už se na mě lepil. „Já bych nebyla proti. Přinejmenším nám cesta rychleji uteče,“ pošeptala jsem mu do ucha a začala mu rozepínat kalhoty a vytahovat ptáka. Vůbec nic nenamítal, naopak se uvolněně uvelebil a napil se pivečka. Začala jsem mu ho mnout a cítila, jak mě tuhne v dlani. „Ty vole, tak to jsem ještě nezažil,“ řekl vykuleně. „Krásně ho vyhoň!“ pobídl mě. „Počkej,“ řekla jsem, nechala mu trčet čuráka z kalhot a šla ke dveřím přihrnout záclonky, kdyby náhodou někdo procházel kolem. Jeho kamarád se pořád ještě nevracel a tak proč toho nevyužít. Sedla jsem si bokem s povytaženou mini, abych mu dala najevo, že si může také se mnou pohrávat a pokračovala v příjemné činnosti. Opět se napil, povytáhl mě tričko a schlazeným jazykem mě objížděl stopořené bradavky, které ho od začátku tak přitahovaly. Byla jsem z toho kurevsky nadržená a přála si ho mít v sobě. Polévalo mě horko a zatímco jedna ruka dychtivě honila stopořeného čuráka a přidávala na intenzitě, tak prostředníček druhé podněcoval můj chlípný poštěvák k orgasmu. „Bože, to je krásný! Tohle dlouho nevydržím,“ zašeptal. „Ještě chvilku,“ odpověděla jsem a sjela si prstem z poštěváku do dírky, abych prozkoumala její vlhkost. Byla připravená až moc! Zbytek milostné šťávy ulpělé na prstu jsem si rozetřela po stehnu a v dlani cítila, jak mu z toho cuká v čuráku. „Toho musím využít,“ rozhodla jsem se a aniž by cokoliv čekal, vstala jsem, že si sednu na něho. Ale nestačila jsem ani nasednout, protože v okamžiku, když jsem si ho rukou směrovala do kundy mezi vlhkými pysky, začal stříkat. Honem jsem se nad ním ještě dodělala rukou, až se mě zatmělo před očima. Uchcávala jsem blahem! Byla to taková ta nevázaná uvolňující rychlovka. Obrátila jsem se k němu, vylovila z kabelky kapesník a začala jemně otírat jeho urousaný klacek. „Ty seš ale pěkná potvůrka! Tak to jsem tedy nečekal,“ řekl spokojeně a vracel si ho zpět do kalhot. „To nám to pěkně uteklo, že?“ zeptala jsem se s úsměvem, když jsem při pohledu z okna zjistila, že se již blíží konec mé cesty. Zbývajícím kouskem suchého místa na kapesníku jsem ledabyle poutírala i sebe a z kabelky vytáhla kalhotky, které jsem si nosila pro případ nouze. Zrovna, když jsem si je chtěla obléknout, otevřely se náhle dveře a vešel náš spolucestující. „Ty vole, kdes byl celou dobu?“ zeptal se ho jeho kamarád. Nechala jsem kalhotky kalhotkama a hodila je na kabelku, abych nevyvolala další pozdvižení. „No byl jsem se vychcat, pak se trochu uklidnit a když jsem se vrátil, vidím zatažený záclonky a škvírou zahlédl jak spolu prcáte. Tak jsem nechtěl rušit, zůstal v chodbičce u okna a hlídal, kdyby někdo šel,“ vysvětloval peprně svoji dlouhou nepřítomnost. „Jéé, tak sorry! Díky moc! Sedni, dej si pivo a uklidni se,“ omluvil se mu s povděkem. Já se mezitím pomalu připravovala k výstupu. Pobalila jsem si věci a rozloučila se. „Čau, tak zase někdy,“ mrkl na mě můj prskálek. Šla jsem pomalu ke dveřím, vystoupila na perón a rozhlížela se po partnerovi. Ještě tu nebyl. Rozhodla jsem se, že počkám v čekárně a napíšu mu. Po pár krocích jsem ucítila povědomé vlhko na stehnách. „A kurva, kalhotky,“ problesklo mě hlavou a začala je hledat v kabelce. Byly pryč! „Tak mají kluci trofej,“ řekla jsem si s úsměvem a vyštrachala onen použitý zmuchlaný kapesník, na kterém jsem se snažila najít kousíček suchého místa, abych tu spoušť mohla trochu otřít. Na nádraží bylo urputné ticho a nikde ani živáčka. Od parnera mi přišla zpráva, že přijede zhruba za patnáct minut. Došla jsem tedy do čekárny, sedla si a s rukou v klíně přemýšlela nad ujetým zážitkem z vlaku a místo, abych se uklidňovala, byla jsem víc a víc nadržená. Snažila jsem se přemýšlet nad všedními obyčejnými věcmi, ale marně. „Seru na to. Ta kunda mě stejně nedovolí myslet na nic jiného, dokud ju neudělám,“ řekla jsem si, sesula se na kraj lavičky, abych mohla vyhrnout sukni a začala si usilovně mnout mezi prsty naběhlou kuličku slasti v naději, že si to stihnu ještě udělat, než partner přijede. Čtvrthodinka utekla jak voda a já zaslechla tlumené bouchnutí dveří od auta. „Do prdele,“ zaklela jsem, protože to zrovna na mě šlo. V mžiku jsem stáhla sukni a potichu čekala, jestli je to můj odvoz. Byl to on! „Ahoj, dělal jsem co jsem mohl, ale dřív to fakt nešlo,“ řekl na uvítanou a políbil mě. „Ahoj, já taky! Je někdo venku miláčku?“ opětovala jsem pozdrav s otázkou, která působila dost nelogicky. „Ne. Nikdo tam není. Proč se ptáš? Stalo se něco?“ odpověděl udiveně a nechápavě na mě zíral. „Na nic se neptej a okamžitě mě omrdej!“ zakřičela jsem zoufale, opřela se o lavičku, vykasala mini a vystrčila na něho prdel. Váhavě ke mě přistoupil a strčil mě prst do díry. „Na prst se teď vyser! Toho jsem si užila dost. Vytáhni šulina a naboř mě už kurva! Dělej prosím,“ vykoktala jsem ze sebe. Ještě mě několikrát podráždil prstem, než se mu postavil a zajel do mě. Párkrát jsem zahekala a byla hotová. Ten už to asi také potřeboval, protože než jsem se stačila otočit, abych ho vykouřila, vyšplíchal se mě na prdel. Teprve nyní jsem pociťovala opadávající napětí a plné uspokojení. Rozetřela jsem si semeno po prdeli a bocích, stáhla sukni, která dnes fungovala jako roleta a bezvládně usedla na lavičku. „No, moc pěkné uvítání. Ty jsi dnes samé překvapení a chaos,“ řekl, posadil se vedle mě a s požitkem si zapálil cigaretu. „Doufám, že to má nějaké vysvětlení? Můžeš mě říct, co Tě tak rozdělalo? Skoro jsem ho v Tobě necítil,“ zavalil mě záplavou otázek, pozorujíc má stále chvějící se lýtka. „Všechno Ti řeknu miláčku, ale teď bych si dala dobrý a silný kafe,“ odpověděla mu, vzala ho za ruku a táhla z čekárny rovnou k autu. „Tak to bych si teď dal taky! Ani nemluv! Jedeme,“ řekl natěšeně a vyrazili jsme k chatě. Od té doby jsem již vlakem nejela, ale ráda na tento zážitek vzpomínám, zvlášť při masturbaci.