Ztracená koule

I když se to bude zdát podivné, příjdou na mě chvíle, kdy nemám náladu na žádnou společnost a udělám si čas sama pro sebe. Chci se oprostit od všech povinností, navodit si příjemnou atmosféru, dívat se na porno, fantazírovat a dopřávat si rozkoš podle sebe. Nechci nikoho slyšet, ani vidět, chci být pouze sama se sebou, sama sobě milenkou. Nelze to sice srovnávat s klasickým sexem, ale přináší mi to úplně jiný druh uspokojení, který si dělám podle průběžně přicházejících pocitů a nápadů. Kolikrát se jedná i o několika hodinovou procedůru, kdy na sobě nevynechám jediné místečko přinášejíc mi blažený prožitek. Nejde mi o to, se rychle udělat, ale dlouze a vášnivě se vzrušovat při obscénních představách, které jsem prožila nebo bych chtěla zažít. A se skleničkou dobrého pití a správným pornem ... Ale jak už to tak bývá, největším nepřítelem je čas a jelikož nejlepším zakončením těchto hrátek je znaveně usnout s rukou v mokrém klíně, je nejpříznivější dobou podvečer, kdy už předpokládám uklidnění se okolních aktivit a rušivých vlivů. A zrovna, když taková chvíle u mě nastala a já se již náruživě oddávala hrátkám pod šumějící pěnou ve vaně, přišla zpráva, zdali bych nepřijela do jednoho pánského klubu. V tu chvíli se moje toužebně očekávané plány zhroutily a já řešila dilema co odpovědět. Na jedné straně jsem už byla natěšená, že strávím večer sama, na druhé straně jsem pociťovala touhu někam vypadnout. Mezitím, co jsem přemýšlela nad odpovědí, přišla další zpráva, že pokud se rozhodnu přijet, pošlou pro mě auto. Prvotní nálada i záměr se postupně rozplynuly. Věděla jsem, že mě to bude stejně pořád vrtat v hlavě a z ničeho nic nebude, ať se rozhodnu tak nebo tak. Odpověděla jsem, že tedy přijedu a za hodinu mě můžou vyzvednout. Osprchovala jsem ze sebe pěnu a šla se připravit. Nebylo to zas tak složité, protože se nejednalo o žádný erotický klub, ale o klub, kde si dávají dostaveníčko pánové, aby zhodnotili své úspěchy, pomluvili své manželky, zahráli si kulečník a hlavně vše pořádně zapili. Jen zřídka se stávalo, že by vyžadovali dámskou přítomnost, ale když něco slavili, chtěli někoho, kdo by se o ně staral, což dokázali také náležitě ocenit. Takže jsem na sebe hodila jenom přilnavé šaty, namalovala se a akorát přišla zpráva, že auto čeká před domem. V klubu bylo šest chlapů a kromě toho, který si mě pozval, jsem žádného neznala. Zřejmě už tu byli nějakou dobu, čemuž nasvědčovala jejich veselá nálada a rozpoložení. Dva se podnapile plížili kolem kulečníkového stolu a zbývající se skleničkou v ruce jim radili. Mezi hrou jsme se postupně přivítali a já šla k minibaru zjistit, co se dnes bude pít. Nebyl tam sice výběr, ale bylo toho víc než dost. „Haló, slečno! Jsme tady na suchu,“ ozvalo se volání o pomoc, přehlušujíc zvuk srážejících se koulí. „Jasně, hned to bude,“ odpověděla jsem a na tácek nachystala šest skleniček. „Ty si s náma nedáš?“ zeptal se jeden, když uviděl, že jim nesu sudý počet. „Ráda, děkuji,“ odpověděla jsem a vrátila se ještě pro jednu. Pánové se mezi sebou náramně bavili a já si ve chvilkách mé nepotřebnosti sjížděla frndu pod barem s mokrou vizí, co bych asi dělala teď doma. Byla to vcelku nuda, protože kromě pravidelných koleček zajišťujících jejich plné skleničky a vysypané popelníky nikdo nic nechtěl, i když jsem se občas podbídla. Ale mimo nějaké letmé plácnutí přes prdel to nemělo úspěch. „To bude dlouhá noc,“ povzdechla jsem si. Chlapi už ani moc nehráli, spíše se opírali o stůl nebo tágo a klábosili. V tom mě napadla praštěná věc, které jsem se začala v duchu smát. Počkala jsem na další rundu, a když si společně připíjeli, nenápadně jsem sebrala ze stolu bílou kouli, u minibaru kabelku a zmizela na záchodě. Pořádně jsem ji opláchla, dala do gumy, potřela lubrikantem a nechala zmizet. Chvíli jsem poslouchala za pootevřenými dveřmi jestli je klid a nejistým krokem s nohama mírně od sebe se pomalu vrátila k minibaru. Rozpačitě jsem přešlapovala z místa na místo a různě se kroutila, aby se koule pěkně usadila a netlačila. Vypadalo to, že si zatím nikdo ničeho nevšiml, protože byli zabráni do debaty a o hraní nejevili zájem. „Doufám, že už neskončili,“ problesklo mě hlavou, když v tom jsem uslyšela: „Hoši, du se vychcat, tak to připravte ještě na jednu.“ Zbystřila jsem a napjatě čekala, co se bude dít. „Hele chlapi, neviděli jste bílou?“ rozeznělo se místností. „Jako myslíš tu zpěvačku?“ zeptal se nechápavě jeden z hráčů. „Ne vole! Myslím kouli! Bílou kouli!“ odpověděl a rozhlížel se všude možně. „Kurva chlapi nedělejte si prdel a poďte mě ju pomoct hledat,“ vybídl své kolegy ke spolupráci. Až teď jim konečně došlo, že je to myšleno vážně a začali také pátrat. „Copak hledáte?“ zeptal se udiveně kolega, vracející se z hajzlu. „Bílou kouli,“ zabrblal jeden. „Nechápem! Už jsme se dívali všude. No prostě je v piči!“ odpověděl druhej, koukajíc kamsi pod stůl. Musela jsem se začít smát, protože ten jedinej měl pravdu a abych odlehčila situaci, rozhodla jsem se jim přinést drinky. Stáli se skleničkama v ruce a nechápavě zírali jeden na druhého. Ani jednoho z nich nenapadlo se zeptat mě. „A co se už vysrat na hraní a zajít si někam za babama?“ ozvalo se od stolu, „Koule se potom najde a já bych píchal, až bych brečel,“ dodal. Snažila jsem se z jejich rozhovoru zaslechnout co nejvíce, abych věděla, jakým směrem se bude večer ubírat. Nalila jsem si skleničku, nastražila uši a dále si zpříjemňovala chvíli drážděním poštěváčku. „Ta koule se musí najít pánové,“ obrátila se debata zpět ke ztracené kouli. „Tak si ju hledej sám. My jedeme za babama.“ rozhodli se dva z nich, zavolali si taxi a připravovali se na odchod. Z nálady zůstavších bylo zřejmé, že kromě kulečníku je jiná zábava neláká a tak jsem se rozhodla, že už té hry na schovku nechám, aby neměli zkažený večer. Bylo mě to trochu líto, poněvadž jsem od toho očekávala něco jiného. Mezitím co jsem byla na záchodě, tak ti dva už odjeli a zbylá čtveřice seděla u stolu. Šla jsem přímo ke kulečníku, provokativně se o něj opřela, abych odvedla pozornost od hrací plochy stolu a kouli „nenápadně“ položila mezi ostatní. „Buď tak hodná, přines nám sem celou flašku,“ ozvalo se za mnou. „Jistě, hned to bude,“ odpověděla jsem a odešla k minibaru, jako by se nic nestalo. Nalila jsem si panáka, abych spláchla nervozitu a pustila se do chystání. „Ty vole, ta má ale prdel! Všimli jste si? Tak tu bych vošukal,“ zaslechla jsem od stolu. „Jo, to já taky! Jenže je to přítelkyně mého známého, tak se držím stranou,“ pokračoval jejich nenápadný rozhovor. „No můj známej to není,“ odpověděl se smíchem, „myslíš, že by si dala říct?“ „Jo, dala,“ odpověděla jsem sama sobě v duchu a vydala se k nim s flaškou. „Ticho, už jde,“ ozvalo se varování. Postavila jsem láhev na stůl a šla ještě vyměnit popelník. Cestou jsem to vzala přes záchod, abych se doupravila a směrovala zpět ke stolu. „Ještě nějaké přání pánové?“ zeptala jsem se. „Nechceš se u nás posadit? Stejně už nebudeme hrát, protože se nám zakutálela hlavní koule a tak se trochu nudíme,“ navrhli mi. „Třeba,“ odpověděla jsem a dělala, jako bych tu pasáž o té kouli neslyšela. „Tak na koule!“ zazněl další z mnoha přípitků a hladina ve flašce nebezpečně klesala. „Tak vám řeknu, že teď závidím těm dvěma, co si někde užívají,“ rozjímal jeden, „možná jsme měli jít s nima.“ „A co Ti tady schází kurva?“ zeptal se vedlesedící. „No právě, kurva!“ odpověděl a jeho netečný pohled sjel do mého rozkroku, „tak trochu si užít a odpadnout. Ale teď už se mě nikam nechce,“ dodal. „Hm, asi jo,“ shodli se, „a na to se napijeme.“ Vstala jsem od stolu, opřela se k nim zády o kulečník a dělala, že sklízím koule. Přitom jsem ucítila, jak mi lem šatů vyjel až pod prdel. „Tak na kurvy!“ zahřmělo za mohutného cinkotu skleniček a nastalo hrobové ticho, následované nesrozumitelným šepotem. „Divé se na to Ty vole, já už se neudržím a vojedu ju,“ slyšela jsem za sebou už vcelku zřetelně a mírně se rozkročila. Muselo mě být vidět až do krku, protože mě přes pysky hladil jemný chladný vzduch, který záhy vystřídala něčí teplá ruka. „Nešla bys se mnou na záchod si zalaškovat?“ zeptal se mě nesměle povědomý hlas. „A proč nemůžeme tady?“ odpověděla jsem bez váhání otázkou, kterou očividně nečekal, ale podle intenzity jeho prstů šmátrajících mě pod šaty ho ta představa vzrušovala. „Přestaň nebo Ti vyteču do ruky,“ dodala jsem a otočila se přímo k jeho kalhotám, které si už druhou rukou rozepínal. Přímo před pusou se mi zjevil obrovský žalud nabízející se k vykouření. Patrně mu přítomnost jeho kolegů byla lhostejná, protože mu krásně trčel z kalhot. Ani nečekal, než zaújmu nějakou polohu, chytl mě za hlavu a přitáhl si mě přímo k němu, že jsem taktak stačila otevřít pusu. Neměl ho sice moc dlouhýho, ale objemem vše vynahrazoval a krásně vyplňoval pusu. Zůstala jsem v předklonu a po očku sledovala reakci jeho kolegů rozvaleně sedících u stolu. Dva seděli se skleničkou v ruce, překvapeně pozorujíc odvahu svého kolegy a třetí s vytaženým ptákem, kterého si zaníceně honil, jako by sledoval porno v televizi. Abych je víc navnadila, začala jsem si zespodu sjíždět piču a prstit se. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Ostýchavost ostatních ustupovala skleničku za skleničkou a u stolu se už honili dva. Najednou první honič vstal a stoupl si vedle mého vyzyvatele naznačujíc, že by také rád orální uspokojení. Ten mu neochotně uvolnil místo, ale chytla jsem ho za šulina a nasměrovala za sebe, aby mě protáhl zezadu. Bez váhání uvítal svoji novou pozici, nahmatal pod šaty moji štěrbinu a já už jenom cítila, jak ten jeho obrovský žalud protláčí přes moje pysky a vklouzává dovnitř. Zatímco mě prcal jako čubku a jeho kolegu měla po kule v puse, přistoupil druhý honič bokem a úchylně si mě utíral čuráka do šatů. Ani jsem nepostřehla jestli se vyšplíchal a šel si sednout zpět ke stolu, bavit se s kolegou. Proběhla střídačka a já opět laskala obrovského žaluda svými nestydatými rty. Až doposud jsem si myslela, že mám vše pod kontrolou, ale najednou se situace změnila. Ti dva vstali od stolu, chytli mě a položili zády na kulečník. Nebylo to zrovna pohodlné a než jsem se stačila vzpamatovat, drželi mě roztaženou do praku, každý za jednu nohu. „Tak chlapi, kdo půjde první? Ať se někam pohneme,“ zaznělo od toho čtvrtého, který si tam celou dobu v tichosti popíjel skleničku za skleničkou. Zacházeli se mnou jako s lacinou děvkou, ale jelikož jsem byla už přiopilá, ochotně jsem se přizpůsobila. Nastoupil druhý honič, který si do mě předtím utíral šulina a zasunul ho do mě. „Roztáhněte ji pořádně nohy, ať do ní zajedu hlouběji,“ řekl těm dvěma a přirazil. „Ty vole, v ní to klouže jak sviňa,“ podělil se o své zjištění s ostatními. V duchu jsem se pousmála, protože kromě toho, že jsem byla od odpoledne nadržená jak prase, tak jsem tam měla ještě gel z mé nepovedené schovky. Také jsem cítila, jak ve mě lítá, ale zavřela jsem oči a sprostě si užívala. O nic jsem se nesnažila, ať ukáže, co v něm je. „Do prdele,“ ozvalo se najednou a už po mě urputně šplíchal. Dlouho to sice nevydržel, ale bylo v něm docela dost. Otřel si mě ho mezi půlky a šel si dát panáka. „Teď si vrznu já. Poď ju chytnout,“ vyzval čtvrťák toho s tím velkým žaludem a začal si stahovat kalhoty. „Chlapi, potřebuju se jít vychcat,“ oznámila jsem jim. „To počká, vydržíš,“ odpověděl a začal si ho honit. Chtěla jsem se začít dráždit, aby se mu rychle postavil, ale měla jsem obavy, že se už pochčiju. Ale on si našel způsob jak si pomoci a otíral si šulina o mé mokré pysky, zkrápěné kolegovým semenem. Sotva si ho ztopořil, začal mě tvrdě šoustat, až jsem poskakovala. Obrovský žalud mě přidržoval za kozy a prsty mnul naběhlé bradavky. Chvílemi mě až přeskakoval hlas, jak mě bořil a ještě přidával na intenzitě, což vypadalo, že každou chvíli bude. Přála jsem si, aby se už odbouchl a vypadl ze mě, protože byl moc tvrdej, ale měla jsem strach tomu pomoci, aby se předčasně nevycákal do mě. „Už to bude, vydrž, už, už,“ zasténal, vytáhl ho a dohonil se mě na piču. Bohužel se stalo, co jsem celou dobu předpokládala a začala i já šplíchat z malé dírky, přímo na jeho košili, kterou jsem mu celou dochcala. „Ja Tě varovala,“ řekla jsem s úsměvem a pokrčila rameny. „Čubko,“ zareagoval a plácl mě přes zadek, „hoši je vaše!“ dodal a šel si sednout za svým kolegou. Myslela jsem, že si dáme malou přestávku na občerstvení, ale už se přede mnou chystal ten s tím obrovským žaludem. „Pánové, tak dost!“, zarazila jsem je a posadila se. „Potřebuji se něčeho napít, jinak nepokračuji,“ řekla jsem obtížně, protože jsem měla už hroznou žízeň a úplně vyschlé v krku. „No jóó Ty vole, vždyť my jsme úplně zapomněli dodržovat pitný režim,“ zareptal souhlasně, pustil mě nohu a každému podal panáka se skleničkou vody. Pěkně to v nás zasyčelo a mohli jsme pokračovat. „Nemohla bych změnit polohu? Už mě bolí prdel,“ navrhla jsem. „Žádnej problém. Udělej si pohodlí, jak Ti to vyhovuje,“ odpověděl ten s tím obrovským žaludem. Sesedla jsem a stěží se držíc na nohách se nastavila zezadu, opíraje se lokty o kulečník. Nevím, jestli jsem zvolila zrovna rozumnou polohu, protože kdyby mě ten s tím obrovským žaludem nabral omylem o díru víš, tak to asi nerozchodím. Ale než jsem to stačila domyslet, uchopil mě za boky a začal prcat. Cítila jsem, jak si to ve mě užívá. Různě se pohyboval do stran, pomaličku ho vyndával a zase zasouval, občas mě rukou pohonil poštěváka nebo bradavky a já si poprvé za celý večer konečně užívala. Na finále se mě zeptal, jestli by se mě nemohl udělat na jazyk. A jelikož tento styl zakončení mě rajcuje, nebyla jsem proti. Rychle jsem se otočila, dřepla si a nastavila jazyk před ten jeho obrovský žalud, lačně čekajíc, až si ho vyhoní. I když byl ode mě jen pár centimetrů, jeho neřízený mohutný výstřik se mi rozlétl po celém obličeji včetně očí a až druhý jsem ucítila na to správném místě. Zcela oslepená jsem nahmatala jeho šulina a dlaní otírala ten rozkošný žalud, nemajíc ponětí o situaci kolem sebe, když v tom jsem pocítila příliv další dávky na moji již tak potřísněnou tvář. Nechápajícně jsem pootočila hlavu a narazila na trčící péro, netušíc jeho majitele. Snažila jsem se pootevřít oči, abych se zorientovala a mohla jít na záchod se dát dohromady. „Na, tady máš kapesník,“ nábídl mi ten třetí, který doposud jenom přihlížel s čurákem v ruce. „To je fajn, děkuji,“ odpověděla jsem vděčně a klopýtavým krokem se zvolna ubírala k záchodu. „Mohu jít s Tebou?“ ozvalo se za mnou. „Klidně,“ odpověděla jsem lhostejně, „Ty to chceš na záchodě?“ „No, víš, jak bych to řekl,“ soukal postupně ze sebe, „mě nejde ani o to si zamrdat, ale vzrušuje mě, když si to před ženskou dělám a ona mě pozoruje. Myslíš, že by to bylo možný?“ „Že váháš, jasně že jo. Taky se mě líbí, když si ho chlap přede mnou honí. Na tom není nic divnýho,“ odpověděla jsem s úsměvem. „A to je všechno?“ zeptala jsem se ještě, abych nebyla nakonec překvapená. „V podstatě jo, jenom jsem nechtěl tam, před chlapama, rozumíš,“ dodal. „No jasně. Tak ho už vytáhni a nažhav mě,“ pobídla jsem ho a sedla si na hajzl. „Rozkošně si ho honíš!“ řekla jsem mu po chvilce pozorování, „Myslím, že se udělám s Tebou. Co Ty na to? Líbilo by se Ti to?“ dodala jsem a začala masturbovat s ním. Bylo vidět, že v tom má zalíbení a prožívá každý pohyb rukou. „Krásně si to děláš, pokračuj! Uděláme se zárověň,“ zašeptala jsem, abych mu dala najevo, že mě to také uspokojuje. Přistoupil blíž a začal zrychlovat. V ten okamžik jsem i já pocítila, že to na mě jde a rozvzdychala se. Najednou si klekl a začal mě šplíchat na nohy, které se mě začaly nekontrolovatelně chvět pod návalem orgasmu. Zatím, co jsem si hladila piču a vychutnávala si doznívající orgasmus, honič si mě otíral péro do lýtka a chystal se k odchodu. „Díky moc, bylo to fajn,“ řekl a odešel za kolegy. Zůstala jsem sedět roztažená na hajzlu a odpočívala, projíždějíc si laxně prstem mezi pysky sem a tam. Byla jsem tak nalitá a unavená, že se mě vůbec nechtělo vstát a jít za nimi. Vlastně se mě nechtělo vůbec nic a přemýšlela jsem o tom, co bych asi dělala teď doma, když v tom mnou projel slastný pocit, vyvolaný mým nezbedným prstem, pohybujícím se nebezpečně blízko přecitlivělého poštěváku a já se znovu neočekávaně vzrušila. „Proč ne? Udělám si konečně chvilku pro sebe,“ napadlo mě a zamknula jsem dveře pro pocit soukromí. I přes bizarní mrdačku s chlapama, jsem zůstala stále posedlá chtíčem se uspokojit sama. Hlavou se mi začalo honit tolik perverzních a hříšných myšlenek, s kterými jsem se sžívala, že jsem se udělala hned dvakrát za sebou. S příjemným pocitem a ukojená, jsem se konečně odhodlala postavit před zrcadlo a začala se dávat dohromady. „No, to bude asi chvíli trvat,“ pomyslela jsem si, když jsem se důkladně prohlédla. Znenadání někdo vzal za kliku. V tom jsem si uvědomila, že je tam vlasně jen jeden společný záchod. Odemknula jsem dveře a poodevřela. „Poď, já tě pustím. Potřebuji se ještě domalovat,“ řekla jsem s úsměvem a chtěla odejít. „To je v poho. Pokud Ti to neva, já se jenom vychčiju a vypadnu,“ zněla odpověď na můj vstřícný ústup. Byl to ten s tím obrovským žaludem. „Ne, nevadí. Klidně pojď,“ vyzvala jsem ho a zůstala stát u zrcadla se šminkama v ruce, pokračujíc ve svém zkrášlování. „Za chviličku za vámi příjdu,“ prohodila jsem, abych vyplnila trapné ticho a libý zvuk jeho chcaní. „V poho. My už to stejně asi rozpustíme,“ odvětil. „No krásně jste mě celou doprasili, tak mě to chvíli trvalo,“ odůvodňovala jsem svoji delší dobu strávenou na hajzlu. „To neřeš. Tam už čas nikdo nevnímá,“ dodal, šoupl ho do kalhot a odešel. Když jsem se konečně vrátila, všichni seděli namazaní u stolu a mlčeli. Stoupla jsem si ke kulečníku, sledujíc tuto bezvládnou skvadru a zeptala se, zdali budou ještě něco chtít. „Jo! Zavolej nám taxi, končíme,“ ozvalo se od stolu. „Dobře,“ odpověděla jsem s radostí, „jo, a víte, že ta koule, kterou jste hledali, leží celou dobu na stole?“ dodala jsem a šla k minibaru pro telefon. „Si děláš prdel,“ zamumlal čtvrťák a vrávoravým krokem se přesunul ke kulečníku. Chvíli na ní koukal, jak na zjevení a pak zaburácel směrem ke stolu: „Vy volovééééé, vona tady fakt je! Poďte se podívat slepouni!“ Ale ti jenom lhostejně mávli rukama, dávajíc najevo, že to berou na vědomí. „Raději to tady všechno vyrovnej a jedeme domů,“ vyzval ho obrovský žalud. „Pánové, taxi tady bude za patnáct minut,“ informovala jsem je. „Super! Počkej!“ zastavil mě čtvrťák a vytáhl peněženku. „Na, tu máš za dnešní starost o nás. A zavolej mi taxi!“ zablekotal a zasunul mi za výstřih peníze. „Ale taxi je už dávno zavolané a bude tady za patnáct minut,“ utvrdila jsem ho. „Jo? Aha, no vidíš, jak seš šikovná. No to jsi nám měla říct, že jo,“ pokračoval, ale já už ho ani nevnímala, protože to bylo zbytečné. Zamknuli jsme klub a odpotáceli se před dům čekat na taxi. Když jsem přijela domů, bylo už hodně po půlnoci a jediné, na co jsem měla pomyšlení, byla sprcha a spánek. Nebyl to sice večer, jaký jsem si původně představovala a také mě trochu mrzelo, že nevyšla moje rošťárna se ztracenou koulí, ale nakonec předčil i mé nejdivočejší představy.