Zvrácená brigáda

Dostala jsem nabídku, jestli bych si nechtěla přes léto brigádně přivydělat v jedné vesnické Sokolovně. Náplní práce měla být roznáška občerstvení hostům, sklízení a úprava stolů a občasná výpomoc za výčepem. Mělo se jednat pouze o odpolední a večerní hodiny, kdy se nejvíce scházejí štamgasti. A protože se každá koruna hodí, nabídku jsem přijala. „Tak proč ne, každá zkušenost je dobrá, alespoň se něco přiučím a poznám nové tváře,“ pomyslela jsem si. Hospoda to byla vcelku velká se zahradou za domem a tak mi bylo jasné, že se trochu nalítám. Z počátku jsem se obávala, jak to zvládnu, ale brzy jsem se rozkoukala a pochopila, jak to chodí, čemu dát přednost, čemu se vyhnout a že nejdůležitější je komunikace s hostem. Odpolední štamgasti byli celkem v pohodě, protože museli být večer doma u rodiny, ale večerní samotáři už se neohlíželi na nějakou skleničku navíc a chtěli se bavit. Ve všední den to ještě šlo, ale když přišel pátek nebo sobota, začal být kolotoč. Zakrátko jsme si na sebe zvykli a byla jsem ráda, že mě mezi sebe přivítali, i když jsem byla přespolní. Přivítání spočívalo hlavně v objednávání panáků a připíjení si na seznámení, takže jsme se za pár dní všichni znali. Našlo se i pár jedinců, kteří projevili zájem i o bližší seznámení. Začalo se stávat pravidlem, že jsem byla pozvána ke stolu, abych s nimi za panáka chvíli pokecala a dělala jim společnost. Na jedné straně mě to lichotilo, ale po pár navštívených stolech jsem přestávala zvládat roznášku. Ale výčepnímu to bylo jedno, ten byl rád, že se chlapi baví, více objednávají a má kšefty. Vypadalo to, že jsou všichni spokojení a i já se pomalu přizpůsobovala a začala se prací bavit. Postupně opadávala i tréma a nějaké poplácání po prdeli při procházení kolem stolů, či chlípné poznámky, jsem brala jako nevyhnutnou součást této práce, ale musím uznat, že jsem tomu kolikrát zavdala příčinu sama. Krátká sukýnka se zástěrkou, těsně obepínající dmoucí půlky s lehce viditelnou linií kalhotek, nebyla zrovna výrazem mé cudnosti. A i občasné flirtování a frívolní jednání vyvolávalo zřejmě dojem lehkosti. Chlapi si začali víc a víc dovolovat a ne zřídka jsem dostávala „neslušné“ návrhy. Z počátku jsem to brala jako srandu a silné řeči chlapů v dobré náladě a opojení, ale ukázalo se, že to někteří myslí vážně a mají nezvladatelnou touhu se mi dostat do kalhotek. Jejich roztomilá dotěrnost došla tak daleko, že mi začali nabízet dárky od drahého pití až po finanční odměnu. Vždy jsem se jenom usmála a snažila se to ignorovat. Nebudu popírat, že mě to nelichotilo, více mě však děsilo, že si pohrávám s myšlenkou toho využít. Domnívala jsem se, že se časem „okoukám“ a bude klid. Ale mylně. Jednoho rušného pátečního večera jsem byla pozvána na panáka ke stolu, kde právě seděla skupinka nadržených popichovačů. Moc se mě zrovna nechtělo, protože hospoda byla plná a já se měla co ohánět. Zeptala jsem se raději výčepního a ten mi řekl, ať si klidně odpočinu, že to vezme na chvíli za mě. Šla jsem si tedy sednout za nimi. „Co si dáš?“ zeptal se jeden z nich. Ale než jsem stačila odpovědět, druhý vstal a řekl: „V klidu, já něco přinesu.“ Za pár minut stála na stole litrovka rumu a šest velkých skleniček. Oklepala jsem se a požádala o něco na zapití. Chlapi nalévali a přitom se pořád na něco vyptávali. Hlavně je zajímalo odkud jsem, co normálně dělám a jestli jsem volná. Po třetí rundě jsem už cítila, že bude rozumnější raději pokračovat v práci a chtěla se vzdálit. „Co blbneš? Kam deš?“ zeptali se, skoro jednohlasně. „No práce volá a do zavíračky dlouhá doba,“ odpověděla jsem. „Na to sa vykašly, seď, já to zařídím,“ řekl a šel něco klábosit s výčepním. „No a je to,“ řekl, když se vrátil, „dneska už máš volno.“ „Volno? No, tak to děkuju,“ odpověděla jsem překvapeně, „hlavně abych to dostala zaplacený.“ „Neboj, o to je postaraný,“ zklidňoval moje obavy. Po další rundě se konverzace zvrátila a chlapi si mě začali dobírat. Snaha odvrátit toto téma byla marná. „Tak co, nepůjdem si spolu odskočit?“ zašeptal mi do ucha, „dám Ti potom dýško.“ Jeho nezaobalený návrh mě vyrazil trochu dech, ale jelikož jsem měla chuť si zamrdat, přikývla jsem. „Kam půjdem?“ zeptala jsem se opatrně. „Ty to tady ještě moc neznáš, co? Poď za mnou,“ vstal a šel kolem výčepu někam dozadu. Prošli jsme dveřmi a ocitli se za hospodou na rozsáhlé zahradě. Všude bylo ticho, pouze přes dveře jemně pronikal zvuk z lokálu. Napjatě jsem čekala, co bude následovat, ale než jsem se stačila na něco zeptat, už měl stažené kalhoty a čurák mu trčel vstříc mému rozkroku. Otočil si mě zezadu a opřel o starou lavičku, která už musela hodně pamatovat. Byla jsem vcelku ráda, že převzal iniciativu za mě a já jenom držela. Hned jsem pochopila, že jediným jeho zájmem je si zašoustat a ulevit napětí v kalhotách. Ani se nezajímal, jestli jsem dole připravená, vykasal mě sukýnku nad prdel, odhrnul šňůrku od kalhotek stranou a začal hned prcat. Moc jsem z toho neměla, protože jsem se pořád ošívala a měla obavy, aby nikdo nepřišel, nebo že nás někdo pozoruje. Ale mu to bylo zřejmě jedno. Když si zapíchal, oblékl se, vytáhl něco z kapsy a zasunul mi to za halenku. „Dík a příjdi za námi ke stolu,“ řekl, nechal mě tam stát s vyhrnutou sukní a odešel zpět do lokálu. Sáhla jsem si za helenku a vytáhla „dýško“, které mi tam zastrčil. Překvapená jsem usedla na lavičku a přemítala, co se vlastně přihodilo. Byla jsem sice zvyklá občas dostat nějakou pozornost nebo protislužbu za sex, ale ještě se mi nestalo, abych dostala „dýško“. „Tak teď už to mám potvrzený,“ řekla jsem si v duchu, zvedla se a se smíšenými pocity se vrátila zpět do lokálu ke stolu, kde už čekaly nalité skleničky. K mému překvapení se všichni tvářili, jako bych ani neodešla. Trochu jsem se uklidnila, ale ne na dlouho, jelikož na mě kývl jeho kamarád, sedící naproti se slovy: „Nepůjdem taky?“ Udiveně jsem vytřeštila oči a chtěla se zeptat kam, i když jsem tak nějak tušila. Napila jsem se na kuráž a následovala ho na zahradu. Prakticky se vše opakovalo, pouze s rozdílem, že si sedl na lavičku, nechal se prcat ode mně a nakonec dohonit rukou. Spokojeně se rozvalil na lavičku a oddychoval. „To byla paráda. Tak to už mě chybělo. Co budeš chtít?“ položil mě otázku, která mě zarazila. Nevěděla jsem co odpovědět. Po chvilce váhání jsem mu odpověděla: „No necháme to jako u Tvýho kamoša.“ „Dobrá no. A nechceš tady zůstat už na stálo?“ zeptal se. Na to jsem mu neodpověděla a dala mu najevo, že se chci vrátit a pořádně se napít. „Jó, tak půjdem. Ale upozorňuji Tě, že ještě má zájem můj kolega,“ dodal a vstal, „no teda aspoň to říkal.“ „Ale nepovídej. Běž zatím napřed, já si ještě odskočím a příjdu za váma,“ řekla jsem mu a nabrala to směrem k šatně, kde jsem měla v kabelce šminky a hlavně se vychcat. Nad umyvadlem jsem si ještě opláchla piču, prsty zkadeřila zplihlé chloupky a snažila se trochu domalovat. Přitom jsem přemýšlela nad poslední půlhodinkou a řekla si, že už se nevrátím k jejich stolu a půjdu po své práci. Ale to jsem se přepočítala. V okamžiku, když jsem si ještě upravovala vlasy, otevřely se dveře a vešel třetí, již předem avizovaný kamarád. „No holka, kde seš?“ zeptal se, „za chvilku se zavírá a Ty nikde.“ Vůbec jsem netušila kolik je hodin, náházela vše zpět do kabelky a otočila se v domnění, že se honem vrátím na plac. „Kam ten fofr? Ještě si užijem,“ řekl, chytl mě kolem pasu, přitáhl k sobě, rukou zajel pod sukni a rovnou prstem pod kalhotky k dírce. „No, no, no, pomalu,“ krotila jsem jeho zápal. „Ty máš taky chuť?“ zeptala jsem se, „a jak to chceš?“ vypadlo ze mě, až jsem se udivila. „Já nevím. Mě je to jedno. Hlavně rychle, zamumlal. „Tak pojď Ty nedočkavče,“ otočila jsem se a opřela o umyvadlo. Byla jsem klidnější než na dvoře, protože jsem byla v hospodě jediná ženská, takže nehrozilo, že by nás někdo vyrušil. Nestačila jsem se mu ani pořádně nastavit a už se mě otíral mezi půlkama. Snažil se jak mohl, ale bylo poznat, že už je společensky unavenej. „Sorry, ale asi to nepůjde,“ řekl zklamaně, „a tak krásně jsem si to s Tebou představoval.“ „Ale ne, neboj, to půjde. Já se o to postarám,“ snažila se ho povzbudit. Otočila jsem se k němu čelem, dřepla si a začala mu ho honit. Stáhla jsem si halenku pod kozy a začala otírat jeho žalud o trčící bradavky. Očividně se mu to líbilo a mělo to účinek. Tuhl mě v ruce a přirážel na kozy. Něco chtěl říct, ale v tom začal šplíchat. Jeho semeno se rozlilo po celé bradavce a část roztomile skapávala na moje stehno. „Dýško“ mě položil na umyvadlo a bez řečí odkráčel zpět za kamarády. „Fajn, tak teď můžu začít znovu,“ pomyslela jsem si. Chvíli jsem ještě přešlapovala na místě a přemýšlela, jak se asi budou všichni tvářit, protože moje nepřítomnost nemohla uniknout pozornosti. Nakonec jsem si dodala kuráže, vrátila kabelku do šatny a snažila se nenápadně vplout kolem výčepu na své místo. K mému štěstí už tam skoro nikdo nebyl a zbývající štamgasty zajímala více televize, než moje maličkost. Ani výčepní se nad mojí nepřítomností nepozastavil, pouze mě požádal, abych obešla a sklidila prázdné stoly. Bylo až zarážející, že se vše obešlo bez nějakých vyčítavých či pohrdavých pohledů a narážek. Sama jsem se snažila dělat, jako by vše bylo v nejlepším pořádku. Když už všichni odešli, zavolal si mě výčepní a společně jsme udělali denní třbu. Vyplatil mě a se slovy: „Tak zítra ...,“ jsme se rozloučili. Už jsem raději nad ničím nepřemýšlela, dorazila domů, osprchovala se a únavou okamžitě usnula. Až druhý den ráno mě postupně začalo docházet, co se v tom shonu předchozího večera vlastně událo. Kupodivu jsem z toho neměla špatný pocit, akorát mě bylo jasné, že už pro ně budu jenom děvka. Poprvé jsem místo prezentů vzala peníze a tím jsem si to zpečetila. „Ale co, vždyť je to vlastně to samý,“ řekla jsem si a odpoledne vyrazila na sobotní směnu. Štamgasti hodili jako obvykle a vše probíhalo v naprosté pohodě, až do pozdního odpoledne, kdy první „směna“ odešla a vystřídala ji večerní. Samozřejmě přišli klasicky všichni. V duchu jsem doufala, že se to nerozkřiklo a chlapi zachovali diskrétnost. Vše tomu naznačovalo až do chvíle, kdy se nálada zvedla, kouř z cigaret zahalil celý lokál a televize se marně snažila překřičet veselost hostů. U pár stolů proběhlo klasicky pár panáků, prostě nálada, jaká v hospodě má být. Ani jsem si na minulý večer nevzpomněla, až do okamžiku, když jsem podávala pivo u jednoho stolu, mě oslovil jeden ze štamgastů slovy: „Zaslechl jsem, že bychom se mohli spolu pobavit. Co myslíš?“ a aby upřesnil svůj záměr, chytl mě pod sukní za nohu. „Tak to se rychle rozneslo,“ pomyslela jsem si. „No možná jo. A más na dýško?“ zeptala jsem se otrle. „To víš, že mám,“ odpověděl a jeho ruka postupující výš a výš už dosáhla hranice intimních míst. „Tak se sejdem za deset minut u lavičky na zahradě,“ řekla jsem mu a ladně se vysmekla. Naznačila jsem mu, aby šel první, že příjdu za okamžik za ním. „Tak jak? Na lavičce nebo na stojáka?“ zeptala jsem se, když jsem došla na zahradu. „Víš, mám lepší nápad. Znáš to tady?“ odpověděl. „Promiň, ale ven nikam nepůjdu,“ řekla jsem mu. „Né ven. Vím tady o něčem pohodlnějším. Pojď za mnou,“ vybídl mě a já ho následovala. Šli jsme do patra, kde byla malá místnost bez oken, uprostřed starý kancelářský stůl a v rohu místnosti lampička s mihotajícím světlem. Vůbec jsem netušila, že něco takového tady je. „Lepší ne?“ zeptal se s úsměvem. „To jo,“ odpověděla jsem s údivem, svlékla si kalhotky, vykasala sukni a opřela se zády k němu o stůl. Čekala jsem, že ke mně přistoupí zezadu a zaboří si. Místo toho mě vyzval, abych se otočila, lehla si na stůl a roztáhla nohy. „No, proč né, aspoň bude změna,“ pomyslela jsem si, vylezla nahoru, šlapkama se zapřela za hranu stolu, olízla si prsty, rozevřela pysky, navlhčila dírku slinama a očekávala, že mě ho tam zasune. Ale sklonil hlavu, zabořil tam obličej a začal mě dychtivě lízat. Tak to jsem nečekala. Neměla jsem kundu upravenou na orální sex. Střídavě mě lízal a dělal prstama. Jemně jsem mu na ně přirážela v domnění, že ho tím vyprovokuji k šukačce, protože zatím to vypadalo, že mu jde pouze o lízání a hrátky s moji pičou. Né, že by se mi to nezamlouvalo, ale bylo by to rychlejší. Pozvolna jsem se tomu podvolovala, začala ztrácet trému a byla uvolněnější. Pochopila jsem, že jestli mám v tomto pokračovat, musím si z toho udělat zábavu, oddat se pouze fyzickým pocitům a hlavně nepřemýšlet. Honil si ho pod stolem a vypadalo to, že nemá v úmyslu si ve mě zarejdit. Měla jsem pocit, že nechce promrhat jedinou kapičku vytékající šťávy. Bylo to něco jiného, než ty tři rychlovky z minulého večera, kdy jsem se nestačila pomalu ani vzrušit. Někdy šikovnej jazyk dokáže víc než sebevětší šulin. Zřejmě jsem se přestala kontrolovat a začala hlasitěji projevovat své vzrušení, aniž bych si to uvědomovala. Vzal ze stolu mé krajkové kalhotky, přivoněl k nim a nasoukal mi je do pusy. Zakousla jsem se do nich a nechala svým vášnivým projevům volnou cestu. To byl zřejmě impuls, na který čekal a který vyprovokoval jeho vyvrcholení! Vzpřímil se a urputně se mi vyšplíchal zespodu na vyhrnutou sukni. Zbylé kapičky si otřel do mých kadeřavých chloupků a prsty do stehen. Vytáhla jsem si z pusy kalhotky a celá se do nich poutírala. Spustila jsem nohy na zem, vstala a zeptala se ho, proč si nezašukal. „To máš tak holka. Klasický šukačky mám doma dost, ale tohle mi chybí,“ odpověděl mi a přitom se dooblékal. „Chápu. Zajímavá místnost, o té jsem neměla ani tušení,“ prohodila jsem ze zvědavosti. „Ta je tady už léta pro takové příležitosti. Někteří chlapi mají tajné milenky a tak si sem občas odskočí se vybouřit. Je to takovej „šmajchlkabinet“, o kterém ví jen pár vyvolených. A po tom včerejšku mi výčepní řekl, že Tě mohu také zasvětit, ale nesmíš o tom s nikým mluvit. Vždycky se ho raději zeptej,“ vysvětlil mi celou situaci, zasunul mi „dýško“ za pás sukně a odebrali se zpět do lokálu. Cestou jsem se zastavila v šatně, abych si dala do kabelky „dýško“ a kalhotky, které už byly nepoužitelné a do lokálu se vrátila obsluhovat „na ostro“. Toho večera jsem byla zasvěcená ještě jednou. Byly tam ještě jedny dveře, které vedly do přilehlé tělocvičny. Běžně byly zamčené a klíče měl pouze výčepní pro případ nouze. Koncem směny mě pozval ke stolu jeden starší štamgast, který sedával převážně sám. Nepředpokládala jsem, že i on by měl zájem o mojí společnost. Objednal dobré pití a požádal mě, abych si sedla vedle něho. Mylně jsem se domnívala, že mu jde pouze o komunikaci. Zasunul mi ruku pod halenku, začal hladit po zádech a občas přidal i nějaký polibek na rameno. „Chci Tě!“ řekl nečekaně a přitisknul mě k sobě. Pousmála jsem se, předstírajíc, že jsem polichocena jeho zájmem, ale moc nadšená jsem nebyla. Působil sice čistě a upraveně, ale nějak jsem si to nedovedla představit. Přece jenom byl mezi námi velký věkový rozdíl. „Hm, to je milé.“ odpověděla jsem, „Tak mě prosím ještě jednoho objednej a můžeme jít.“ dodala jsem opovážlivě. „Jasně a výčepnímu řekni o klíče, on už bude vědět,“ dodal. Když jsme dopili, naznačil mě, že bychom mohli jít. Vstala jsem a šla za ním. Přišli jsme k oným zamčeným dveřím, za kterými jsme stanuli ve velké tělocvičně. „Tak tady by se Ti líbilo?“ zeptala jsem se a rozhlížela kolem. „A proč ne? Pojď za mnou,“ řekl a zavedl mě do výklenku za roh, kde byly žíněnky a lehátko na cvičení. „Dobrý, ne? Co říkáš?“ pookřál a ukázal směrem k lehátku. Pochopila jsem, šla přímo k němu, lehla si na něj s pokrčenýma nohama a čekala, jestli mě vysvleče nebo mu bude stačit obnažená kunda. Usmál se, klekl si přede mě, jednou rukou mě vzrušoval přes piču a druhou si honil čuráka. Rozepnula jsem si halenku a začala si masírovat bradavky, abych neležela jako panna a čekala, až bude připravenej. Najednou mě chytl za lýtka, roztáhl nohy do véčka a se slovy: „Poď blíž Ty děvko!“, si mě přitáhl k sobě a narazil na svůj kolík jako sud. Překvapená jeho tvrdostí v jeho věku jsem se prohla a zasténala. Držeje mě pevně za boky mě nenechal chviličku vydechnout. Připadala jsem si jak nafukovací panna, o kterou se uspokojuje. Musím ale uznat, že na tom lehátku to bylo zatím nejpříjemnější šukání. „Tak co? Líbí se Ti to? Co?“ povzbuzoval se, „Otoč se na čyři! Teď Tě budu jebat jako čubku!“ přikázal mi a přetočil na břicho. Nazvedla jsem se na čtyři a vystrčila na něho zadek. Plácl mě přes něj a zarazil ho do mě. Stěží jsem se držela, jak se mnou cloumal. „To je něco Ty děvko. Máš ju už hezky vojebanou. Tady si ještě užiješ!“ snažil se mi něco říct, ale moc jsem ho nevnímala. „Drž Ty čubko, už to bude,“ sdělil mi, když v tom ho ze mě vytáhl a stoupl si nade mě. Chtěla jsem se rychle otočit, že ho dodělám. „Zůstaň ležet na břichu,“ řekl. Poslechla jsem a čekala, zatím co on si ho nade mnou honil. Najednou vykřikl a začal šplíchat. Cítila jsem, jak se rozstříkl po celých mých zádech, až do vlasů. Nejvíce to opět odnesla sukně a saténová halenka, která začala příjemně chladit. „Tak to je nadělení,“ pomyslela jsem si, „jak já se teď vrátím do hospody.“ Rozmrdaná a promáčená jsem zůstala bezradně klečet na lehátku, zatímco on se oblékal. Podíval se na mě a řekl: „Dal bych si s Tebou ještě jedno číslo, ale už je pozdě. Víš co kočko, běž se převléct do šatny už do civilu a já na Tebe počkám. Stejně už teď v lokálu nikdo nebude.“ Šla jsem tedy do šatny se převléct, pracovní oblečení sbalila na vyprání a trochu se dala dohromady. V tom jsem si uvědomila, že mi nedal „dýško“. „Hm, to su pěkná kráva,“ problesklo mě hlavou a spěchala do lokálu. Opravdu už tam nikdo nebyl, pouze on seděl u svého stolu a mávl na mě, abych šla za ním. Po celou dobu ze mě nespustil oči a tajuplně se usmíval. „Ty máš ale odvahu chodit tak svůdně oblečená,“ pravil, když jsem si sedala ke stolu, „ale sluší Ti to. Seš sexy. Poď, dáme si spolu ještě jednoho na cestu a půjdeme. A tady máš svoji odměnu,“ dodal a podsunul mi pivní tácek. Nadzvedla jsem ho a mile překvapena stáhla nenápadně „dýško“ do kabelky. Dopili jsme, rozloučili se a já šla ještě douklízet pár stolů. Když výčepní viděl, že už mám dnes dost a z posledních sil dávám židle nahoru, mával na mě, abych se už sebrala a šla domů. Přes pracovní týden se vcelku nic nedělo, jelikož štamgasti odcházeli domů dříve, s „nadšením“, že musí ráno brzy do práce. A moje rozšířená brigáda začala zase v pátek. Uplynul měsíc a já postupně vymetla různá zákoutí této roztomilé hospody a zároveň poznala i pár stálých kamarádů, kterým jsem zpříjemňovala večery. Až překvapivě rychle jsem se sžila se svou novou rolí a nějak si nedovedla představit konec, který se nezvratně blížil. Nejzajímavější byl závěrečný víkend, když se chtěli všichni rozloučit. To jsem si placu moc neužila. Když jsem se poslední den loučila s provozním, dostala jsem nečekanou nabídku, zda‑li bych neměla zájem chodit vypomáhat alespoň o víkendech, že by to uvítal. Odpověděla jsem mu, že si to nechám projít hlavou, ale už jsem věděla, že když to bude jen trochu možné, ráda přijedu. Po pár dnech jsem zjistila, že mi něco chybí a že mě současná práce nenaplňuje. Neustále jsem musela myslet na onu „zvrácenou brigádu“ a čím dál víc se utvrzovala v tom, že to je práce harmonizující s mým životním stylem.